Třebíč

16.4.2018 domdruli

Fakta:

– Kraj Vysočina

– město památek UNESCO

– po Jihlavě druhé největší město v kraji

– leží na řece Jihlavě

– nadmořská výška města mezi 392 m n. m. a 503 m n. m.

– počet obyvatel cca 36 000

– rozloha 57,6 km2

– od roku 1995 členěno do 17 částí:

· Borovina

· Budíkovice

· Horka – Domky

· Jejkov

· Nové Dvory

· Nové Město

· Pocoucov

· Podklášteří

· Ptáčov

· Račerovice

· Řípov

· Slavice

· Sokolí

· Stařečka

· Týn

· Vnitřní Město

· Zámostí

znak: vlajka:

Teď Vám s dovolením popíši náš prodloužený víkend.

Balení den předem, ráno zkontrolování lístečku (s poznámkami co s sebou), ať nezapomenu třeba kartáček a valíme na vlak. Odjezd v 10:05, dva přestupy, a troška lhaní (čti mlžení) – neboť jsem své drahé polovičce na otázku: „Jak dlouho jedem tím vlakem?“ odpověděla: „Dvě hoďky!“, a to bez jediného zaváhání – z celkových 4 hodin a 24 min… pochopte, kdybych napřímo řekla, že pojedeme takovou štreku, tak se bez pardónu otočí. Na místo jsme dorazili ve 13:20, bez zpoždění a musím říct, že oceňuji, jak ČD navázali spoje na nástupištích. Vystoupíte z jednoho vlaku a na stejném nástupišti nastupujete do druhého, který vyjíždí ze stanice o pár minut později. Tohle vymyslel někdo, kdo cestuje vlakem, protože o dojíždění ze střední bych Vám mohla vyprávět. Jistě to znáte, ne ve všech koutech republiky je to domyšlené.

V Třebíči na nádru na nás čekali naši se ségrou a společně jsme sjeli do našeho hotelu. Byli jsme ubytovaní v Hotelu U Černého orla, který je situován hned na Karlově náměstí, odkud jsme měli všude blízko. Jedna zajímavost – na Karlově náměstí jsou největší věžní hodiny ve střední Evropě (průměr 5,5 m) a jedná se o jedno z největších historických náměstí o ploše 22 000 m², což je o chlup menší, než Václavské nám. v Praze.

Zrovna víkend, který jsme si vybrali, byl hotel úplně narvaný, takže jsme zezačátku měli problém najít fleka pro našeho Edu (auto). Ale kdo si počká, ten se dočká, takže i na Edu se dostalo. Ubytování bylo luxusní, musím podotknout, že nikdo z nás není rozmazlenec s nosánkem nahoru, takže je možné, že někdo by blbě kecal, ale my jsme byli nadmíru spokojení. Pokoje prostorné, čisté, postel tvrdší – ale pro hotel pochopitelné, aby se jen tak neproležely. Ségra měla svůj vlastní pokoj a po točivém schodišti měli v dalším patře pokoj naši, společně s koupelnou. Za ně taky super. Na jídlo jsme chodili do vedlejší restaurace, která má průchod spojen přímo od recepce hotelu. Pro návštěvníky hotelu mají vymezenou celou jednu místnost, takže můžete ostatním pokukovat do talířů a ulehčit si výběr jídla. 🙂 Na snídani vajíčka, párky, ovoce, zelenina, med, müsli, pečivo, mléko, džus…. Mňam! A večeře? Výběr ze dvou jídel a všechny chutnaly výtečně!

1. DEN

Po příjezdu na hotel jsme odhodili tašky a nelenili. Prošli jsme si celé námko, odfotili domky a vyrazili na Židovský hřbitov. Měli jsme tedy strach, že v sobotu netrefíme otevírací dobu, takže jsme to chtěli stihnout v pátek. Musím říct, že bych Třebíč ráda navštívila na jaře, nebo létě. Kdy je všechno barevné, rozkvetlé a hlavně otevřené. 🙂 Takhle to bylo poměrně pochmurné, ještě holé stromy, vlezlá zima… ach jo, tak snad příště.

Židovská čtvrť

První dojem mi kazila auta, která byla zaparkovaná podél domů, ale co už. Však uvidíte na fotce, jak hnusně to vypadá. 😀 Každý domek originál, každý má svou historii a většina mi přišla opuštěná. V zimě to musí být docela průser se odtamtud vyhrabat – úzké uličky, kupa sněhu a žádný prostor na odhazování… Kouzlo to má, tak se tam běžte aspoň jednou za život mrknout. 🙂

Židovský hřbitov

Počasí na něj bylo jako dělané, krásně zachovalý a tichý prostor. Víc k tomu psát nebudu, ani nevím co. Tato místa obecně nemám moc ráda, kdo taky jo, že?

Masarykova vyhlídka

Cestou zpět jsme se prošli parčíkem kousek od Židovského hřbitova a dorazili na Masarykovou vyhlídku. Třebíč jako na dlani! Odpočívací lavička, kterou jsme ale využili jen na fotku a pomalu šupali zpátky, protože byla fakt kosa.

Na zpáteční cestě jsme trošku prasili a stavili se v cukrárně na dobrotu, těch je po cestě spousty. Krásné útulné kavárničky, jako třeba tahle: Nature Spot Market & Café, na kafčo v Cukrárně u Tety, ta je dle googlu bez webovek, ale je hned naproti přes křižovatku od Nature Spotu, neminete. Jako první jsme v ten den potkali Nature Spot, ale bylo totálně narváno, takže jsme šli přes ulici do Cukrárny u Tety. Po podvečerní vycházce jsme zamířili zpět do hotelu na véču, a i když nám jídlo stačilo, šli jsme si ještě nakoupit kokina do obchůdku (- Večerka Pavel Bauer, kousek od hotelu), které jsme vyluxovali u večerního karbaničení na pokoji a po několik bitvách šli spát!

2. DEN

Vstávačky v osm, v půl deváté snídaně a hurá na další procházku! Teda, nedalo se zrovna v tu chvíli říct hurá, protože bychom si zrovna všichni tak moc rádi přispali, ale jsme tu, tak jdeme!

Zámek Třebíč a Bazilika sv. Prokopa

Naše zdravotní procházka začala výpravou na Zámek. Park před Bazilikou byl uzavřen, takže jsme si to celé obešli, abychom jej znali alespoň z pohledu od řeky. Pokud jste zvědaví, odkaz máte níže a foto taky! 🙂

No a jedenáctá odbila, tak jsme se zastavili na oběd v Sultan Kebabu, hned naproti Nature Spotu. Zkusili jsme od každého něco a všichni jsme si pochutnali!

Městská věž
Odpoledne jsme měli objednanou vyhlídku z Městské věže, upozorňuji, že mimo sezónu (říjen-duben) se musíte objednat předem! Otevírací dobu a cenu najdete v odkazu pod článkem. Pak už jen stačí zaplatit vstup v infocentru na Karlově náměstí, které stejně máte po cestě, a průvodce odtamtud vyrazí s Vámi. Výhled je lepší, jak z Masarykové vyhlídky, nic nemá na ptačí perspektivu. Dělí vás od toho jen 162 schodů! 🙂

Kostel Nejsvětější trojice a pravoslavný kostel svatého Václava a svaté Ludmily

Pro zajímavost jsme chtěli navštívit, ještě tato dvě místa, né, že bychom byli ujetí na kostely, ale od Městské věže je to co by kamenem dohodil a máme stejnojmenné prarodiče, takže jsme jim to chtěli zaznamenat. Ale ke kostelu Nejsvětější trojice jsme se nedostali, asi jsme šli ze špatné strany nebo nevím… Upozorňuji, že bránu jsme našli, ale byla zamčená. Kostel sv. Václava a sv. Ludmily je bez brány, takže za to jsem byla ráda, aspoň tento snímek jsem pořídila.

Doufali jsme, že večer zajdeme ještě do kina, ale bohužel nehráli (pro nás) nic zajímavého -takže tip co můžete vyzkoušet. Místo toho jsme zase karbaničili.

3. DEN

Už je to tady, den odjezdu. Sbalit se, nasnídat a pá, pá…

Ráno jsme zajeli omrknout Baťovské závody – Bopo, bývalý obuvnický gigant, odkaz na trochu historie máte zase dole a odtamtud ještě foto…

Větrný mlýn, avšak bez lopat. Četla jsme článek, že město neví, jak s danou stavbou naložit a upřímně doufám, že něco vymyslí a stavba nebude chátrat. Lopaty chtějí vytvořit v původním stylu, avšak se nikomu nepodařilo dochovat fotografie, či kresby daného místa. Vyzvali i širokou veřejnost, ale i přes to zatím nenašli, co hledali, tak snad se jim to jednou podaří. No a teď šup do Alternátoru.

Alternátor – Ekotechnické centrum Třebíč

Jak pro mladé, tak pro starší! 🙂 Najdete zde stálé i dočasné naučné expozice, mluvené projekce – pouze v určité časy, takže mrkněte na stránky. Několik pater historie a současnosti, avšak fotbálek v dětském koutku a obří člověče nezlob se, u nás sklidilo největší úspěch! 🙂

Někteří z nás byli hladoví, takže co teď?

Centrum Lihovar

„Povinně polévku, minimálně!“ „Ano, mami.“ (Hlavně, že ona si nic nedala! :D) „Co mají, Irský krém? Hmmm… výborné!“ Škoda, že jsem se přejedla na snídani. Pokud nevěříte, mrkněte na recenze googlu, ten neumí lhát! 🙂 Rovnou jsme si u obsluhy zakoupili expozici Jaguár a šli se pokochat nadupanýma kárama! Na odkazu níže můžete mrknout i na aktuálně náhled webkamery, ale správný milovník vozů si zajde až dovnitř.

Místo na dortík se najde vždycky, takže naposledy kávička, zákusek a domů.

Cukrárna Za pecí

Stylovka už na první pohled. Dvě patra s kuřáckým balkónem. Nikdo z nás zrovna nekouří, ale tohle jsme viděli prvně. Takže si tam klidně vytáhněte kuřáka, nebude mít důvod brblat. 🙂

Tímto se s Vámi loučím, protože nikoho už nezajímá, že nám jel 12:34 vlak a v Praze jsme byli v 15:41, že jsme se museli loučit a objímat… 😀 Doufám, že někdo z vás tyto tipy na výlet ocení a snad zase brzy něco navštívím a sepíšu.