vlajka
Fakta:
Rozloha Italského ostrova: 25.703 km², 5 mil. obyvatel a dělí se na 9 provincíí.
Hlavním městem je Palermo a kromě Italštiny se mluví i sicilštinou.
Ostrov je samá ještěrka! 🙂
Měna: Euro
Celou cestu jsme si naplánovali sami. Jeli jsme ve čtyřech a letěli jsme z Krakova s Ryanair.
Termín: 20.5.2019 – 31.5.2019
Cena letenek pro čtyři osoby (tam i zpět), zakoupeny v lednu: 11.242,- Kč
Cena ponechání vozu na letišti v Krakově: 1.600,- Kč
Cena ubytování:
První varianta: u majáku od 20.5. – 25.5.2019: 6.441,- Kč
Druhá varianta: zahradní domek na pláži od 25.5. – 31.5.2019: 6.180,- Kč
Cena auta na 11 dní: 6.760,- Kč + dodatečné pojištění: 3.556,- Kč = 10.316,- Kč
Vstupy napíšu pod daná místa, které jsme navštívili.
Každopádně jídlo počítat nebudeme, neboť tato položka je nezbytná i kdybychom nikam necestovali. Ceny už záleží na Vás, jestli se rozšoupnete a budete jíst po restauracích, nebo si sem tam něco ukuchtíte. Ale to už jistě znáte. 🙂
Suma sumárum, náklady pro jednoho vyšly na 11 dní: 8.945,- Kč (Cena bez jídla a benzínu.)
Jsem hrozná, píšu to skoro s ročním zpožděním, každopádně jsem se konečně dokopala.
Všechna místa jsem si vyhledávala převážně na instagramu, skrz účty o Sicílii nebo přímo s hashtagem Sicily, Sicilie apod.
1.DEN (20.5.2019):
Přistáli jsme kolem 18:30, skokli pro auto do půjčovny. (Byla hrozně cipsky značená, ale po zeptání asi 7dmi lidí jsme ji konečně našli.) Skrz projíždějící busy a neustálé přesuny davů lidí jsme to prostě přehlédli. Hned na pobočce jsem se vztekla, neboť nás obrali ještě o 138 euro – dodatečné pojištění, bez kterého by nám auto ani nepůjčili. Ok, co se dá dělat, nic jiného už teď shánět nebudeme, tak zaplatíme a zjistíme, že nám přidělili ještě úplně jiné auto, než jsme si na rentalcars zarezervovali. Ale vyvezlo nás úplně všude, i tam, kde jsme si místy mysleli, že nemá šanci! Papírování trvalo asi hodinu, pak jsme dostali klíče, mapku a šli jsme na obrovské parkoviště hledat naše fáro. Po prvních 20 minutách jízdy za Sicilského provozu v Catanii, si náš zkušený řidič musel odpočinout. Ty vado, ještě, že jsme si to auto připojistili, tohle je horší jak divoký západ! A fakt že jo, semafor nic neznamená, v jednom pruhu jezdí auto i s motorkou a předbíhá ho koňský povoz, i když v protisměru jede auto… nezájem, právo rychlejšího a silnější! Na kruháči, v pruhu pro jedno auto s tebou vjede zas celá Sicílie a do toho ti tam taxi zastaví a vyhodí svého klienta, jen tak, prostě vystoupí za plného provozu na kruháči. Masakr! Odpočinuli jsme si teda u obchodu, řidič viděl tu divočinu dookola a říká: „Běžte sami, raději budu hlídat auto!“ OK! Nakupujem jen to nejzákladnější, něco na véču a odcházíme. Ale náš obchod uzavřel vchod, kterým jsme přišly a sekuriťák huláká ať využijeme jiný východ, ale když viděl naši bezradnou mamku, co začala panikařit, usmál se a dveře nám otevřel. 😀 Někdy prostě nemusíš ani mluvit a lidi tě pochopí.
Příjezd na první ubytko bylo taky výživné. Už byla černočerná tma, dojeli jsme do Syracus a vypadalo to, že tam zdechl pes. Nikde se ani nesvítilo, dojeli jsme dobře? Navigace říká, že jo! Ta tvoje navigace, ukaž! Nakonec jsme volali na číslo z inzerátu, zvedla to slečna, která na nás prej mává telefonem. 😀 Až když rozsvítila na verandě, zjistili jsme odkud. Ubytování to bylo super! Já se ségrou jsme měly sice pokoj bez okna a přes chodbu měli ložnici s obyvákem naši, ale za to my měly WC! Ráno se probudíme, přejdeme naproti k našim a snídáme na obrovitánské terase s výhledem na maják! Boží!
2. DEN (21.5.)
Rozhodli jsme se navštívit přírodní rezervaci:
Riserva Saline di Priolo
Tak tomu říkám přírodní rezervace, normální bush! Cestičky témeř zarostlé, nic nebylo nijak upravené, posekané… prostě jako by se o to nikdo už x let nestaral, žilo si to svým životem. V rezervaci bylo několik cest k pozorovatelnám plameňáků, přesně proto jsme tam jeli, ale bohužel, plameňákům se tam už zřejmě moc nelíbilo. V celém„jezírku“ byl jen jeden, max dva plameňáci, a to v takové vzdálenosti, že i můj objektiv viděl pouhý oranžový flek. Zklamaní odcházíme a potkáváme jeden starší pár z Prahy. Hned se nás ptají, jestli to stojí za to, kde jsme byli a co máme v plánu vidět. Takže jim říkáme, jak chceme navštívit Parco Naturalu dell’Alcantara, Flume Alcantara (skalnatý park s vodou a vodopády) a oni na to: „Tam ani nejezděte, ztratili jsme tím celý den a pramen je úplně vyschlý, žádná voda!“ „Ok, a co jste viděli vy? Co vás nadchlo/zklamalo?“ „Rozhodně nejezděte do Palerma! To je tak špinavé a přeplněné město! Zajděte si raději do města Noto! To bylo něco nádherného!“ „Ještě nějaké rady?“ „Rozhodně navštivte Etnu! Je to ale na celý den…“ „Ano, tu máme v plánu.“ Zklamaní odcházíme a shodneme se, že žádný přírodní park už vidět nepotřebujeme. Procházíme se cestou k parku po pláži Mare Priolo. Škoda jen, že v ten den tak foukalo, jinak by to bylo parádní místo pro zevlování! Výhled na fabriky (fuj), ale krásně průzračné moře a příjemná písčitá pláž a hlavně, ani živáčka!
Cestou zpátky máme ještě hodně času, tak projdeme město Syrakusy.
Kostel Santurio della Madonna delle Lacrime – první kostel, který mě zajímal, jak vypadá uvnitř, ale k mému štěstí byl zavřený. Udělali jsme si pár fotek a prošli se až k hradu Castello Maniace – bohužel, byl taky uzavřen. Jet sem v květnu asi nebyl úplně ok nápad. Super, že tu není tolik turistů, ale většina prostorů je mimo sezónu uzavřeno. Doporučuji před návštěvou vše na officiálních stránkách zkontrolovat. Pro jistotu! Cestou zpátky jdeme jinudy a najdeme místo zvané Fonte Aretusa. Nebýt tolika lidí, bylo by to i fotogenické. 🙂
Žádné vstupy jsme neplatili, pouze náklady benzín a jídlo.
Dnes nachozeno: 18.466 kroků.
3. DEN (22.5.)
Molo Avola
Odtud si taky neseme zajímavou zkušenost. Procházíme se po pláži a najednou uvidíme v písku bublání, nejednoho z nás napadlo tam strčit nohy, že prej lázně! V tom po nás křičí jedna místní, co prochází s dítětem po pláži. „Nedělejte to! To je pohyblivý písek!“ Nakonec jsme se ještě dozvěděli, že je to tam poměrně častý jev a fakt musíte být opatrní, kam šlapete. Nikdy nevíte, jak hluboko se propadnete. Tak ji poděkujeme, obouváme si boty a raději jdeme po souši.
Noto
Byli jsme rádi, že jsme poslechli pražský pár. Opravdu krásné město, několik schodů je malovaných, dokonce snad třetí neděli v květnu zde mají květinové festivaly. Květiny jsou rozestavěny do různých obrázků po celém městě. Termín jsme bohužel nevychytali. Měst už bylo dost, tak jsme vyrazili na jih.
Faraglioni di Ciriga – kamenné útvary okolo břehu
Místo jsem vybrala kvůli cool díře v terénu, kdy se můžete vyfotit v „jeskyni“ a nad hlavou mít otvor v zemi. V době, kdy jsem si tu fotku chtěla pořídit já, byla „jeskyňka“ zaplavena bordlem, skrz moře se tam nedalo dojít, a z vrchu byly pásky, nejspíš se otvor bortil. Naši se tu vykoupali, moře bylo v mělké vodě teplé.
Ragusa
Už z příjezdové cesty nám padala brada! Fakt krásné město v kopcích. Procházku městem jsme nedali, ulice byly kvůli natáčení filmu uzavřené. My si prostě umíme vybrat! 😀
Opět žádné náklady za vstupy, pouze benzín.
Kroků: 9.420
4. DEN (23.5.)
Etna
Celodenní výlet na Etnu! Než jsme našli správnou cestu, trvalo to. Navigace se v město pod Etnou zbláznila a naváděla nás nesmyslně. Proto jsme na parkoviště dojeli až kolem 10:00. Parkoviště do 14 za 5 éček přímo pod lanovkou, na googlu se parkoviště jmenuje: SP92, 19 Parking a ticket jsme koupili přímo ve stánku jednoho místního prodejce. Na místě jsme zjistili kolik hodin to trvá nahoru, proto jsme si bez váhání zaplatit do půli trasy lanovku, tam i zpět. Samozřejmě se pak můžete ještě nechat vyvézt autobusem od lanovky až téměř k vrcholu, ale za to jsme utrácet nechtěli. Tam i zpět jsme to dali cca za 3,5 hodiny (bez lanovky), nikam jsme se nehnali. Hned z rána byla Etna v mlze, báli jsme se, že nic neuvidíme, ale nakonec se nám vyčasilo. Dole na lanovce Vám obsluha řekne, jak na tom dneska Etna je, až na úplný vrchol Vás bez zkušeného průvodce nepustí. Musíte si připlatit za jeho služby a patřičnou výbavu. My šli na ten nižší kráter a bohatě to stačilo. Podle googlu název: Philosopher’s Tower, k tomuto místu Vás vyveze i autobus, pokud si jej zaplatíte. Pak je to k tomu menšímu kráterů cca 100 kroků, ale jestli se rozhodnete si ho obejít, tak více. 🙂 A pokud se vydáte až na úplný vrchol, máte to od našeho bodu ještě dobrou hoďku pěšo nahoru. Hodně lidí se chodilo fotit ke kráteru u parkoviště, těžko říct, jestli pak pokračovali dále, nebo hodili selfie tady a dál neprokračovali. Název mimi kráteru: Crateri Silvestri Inferiore, ten hraje všemi barvami. Cestou z Etny jsem cvakla pár fotek, na kterých jde vidět, kudy tekla láva…
Etna parkoviště: 5 euro
Lanovka: 30 euro za osobu, tam i zpět
s autobusem to bylo něco kolem 50 euro na osobu s průvodcem dalších 25 euro, až nahoru bez průvodce nepouští
Ale ceny už si přesně nepamatuji, pouze tu s lanovkou. Na netu jsem oficiální stránku s cenou nenašla, pouze toto: https://www.floripa.it/cable-car-and-cantral-craters-tour-on-mount-etna/
Z Etny jsme pokračovali do města
Taormina
Doporučuji navštívit, jde o velmi pěkné turistické město. Auto jsme zaparkovali u domu, jehož majitelé vybírali parkovné, fakt! Nekecám! S parkováním se tu musíte poprat, většinou to hážou na prasáka. (Překlad: všude možně.) Prošli jsme se na ostrůvek Isola Bella, tam jsme zjistili, že vybírají vstupné, tak jsme se otočili a šli posedět k vodě. Sedí se tam blbě, je to oblázková pláž, na fotkách můžete vidět plno slunečníků, ale jsou to pláže vyhrazené jen pro dané hotely, takže míst na ležení tam moc není, pokud nejste jejím hostem. Navíc moře bylo plné medúz, vydáváme se tedy směr centrum. A to lanovkou! To město má svou lanovku! Super, dokonce pod lanovkou měli fotbalové hřiště, vypadalo to luxusně! Krásné načančané uličky, byli jsme s našim výletem spokojení. Chtěli jsme navštívit Theatro Antico di Taormina – pozůstatky antického divadla, ale tolik lidí, co tam stálo frontu, nás hned odradilo!
Vstupné do divadla bylo:
Plné vstupné: 26 + :10 euro
18 – 25 let, snížené: 5 euro
Mladší 18ti po předložení průkazu můžou v doprovodu dospělé osoby do prostoru zdarma, + samozřejmě je zde více výjimek k nastudování zde:
https://aditusculture.com/biglietti/sicilia/taormina/teatro-antico-di-taormina
Po procházce městem jsme jeli zpátky na ubytko.
Počet kroků: 19.018 – kolem 4.000 jsme nachodili v Taormině, zbytek je čistě jen Etna
5. DEN (24.5.)
„Tak dneska je hezky, ztrávíme čas na našem ubytku“ a tak se taky stalo. Akorát odpo jsme sjeli do Augusty, zmerčila jsem hrad Swabian Castle a říkám vyhoďte mě tu, já si ho cvaknu a jak pojedete nazpět, naskočím zpátky. Ok, nějak jsme se nepochopili, já tam zůstala, oni nikde a za nějakou dobu vidím naše vypůjčené auto, prej pojedeme zpátky, viděli jsme trhy. Nemohli jsme samozřejmě najít místo na parkování a město začalo blokovat obrovské množství vojáků, strážných, vůbec nevíme, co to bylo, ale začalo se střílet z děl, to byly takové perdy, že jsme měli strach vystoupit. „Nezaparkujem, nemám na to nervy!“ vyřkl náš řidič. Tím náš výlet skončil.
6. DEN (25.5.)
Odevzdáváme kliče od ubytování a vyrážíme na druhou stranu ostrova. Jupíííí! Cestou máme plány, a tak jsme se ocitli v Valle Dei Templi v Agrigentu. Naši viděli areál už zespod a říkali, že blíž jít nemusí. Tak jsme je se ségrou poslali na kávu a vyrazily k pokladnám.
Valle dei Templi
Velké archeologické naleziště se starobylými chrámy, ruiny města Akragás a muzeum navržené Francem Minissim.
Ségra měla opět vstup zdarma, jelikož má pod 18náct. Mají dokonce i vstupy některé neděle zdarma, tak mrkněte na stránky.
Já to měla za 12 euro, pouze do Valley
Ceník zde: https://www.parcovalledeitempli.it/en/visita/#biglietti
Areál jsme ani celý neprošly, bylo toho fakt hodně a už jsme byly pryč dlouho. Takže jsme se vyfotily, procházely a usoudily, že nejkrásnější byly spodní zahrady, pokud tam budete, nevynechejte.
Scala dei Turchi
Zdaleka to nejhezčí a nejnebezpečnější místo, které jsme prolezli. Placené parkoviště jsme si našli cestou a vyrazili podle ukazatelů. K našemu štěstí probíhaly úpravy terénu, takže před skálou byl zátaras a museli jsme se brodit mořem. Vody lehce nad kolena a sem tam mi to podšklihlo na slizkém šutru, tak jsem se raději vydala terénem, a podlézala ploty. Strach z utopení foťáku byl silnější. Než jsem došla, ségra už se obouvala na druhé straně. Neměli jsme zrovna slunečno, ale na skále se i tak nedalo dívat, je tak zářivě bílá, že z toho až pálely oči, ale mít víc času, tak tam sedíme doteď. Krása střídá nádheru. Vstup se neplatil.
Příjezd na naše druhé ubytko bylo přes airbnb. Areál asi sedmi chatek za sebou s uzamykatelnou branou a zadní branou k moři. Vše top strop, ale pak to začlo… Několikrát nám spadl proud, majitel nám to musel jezdit neustále nahazovat, i když jsme použili jen dva spotřebiče, prostě slabý generátor, nechápu, že se jim nechce investovat do lepšího. A další problém, není wifi, vyhořela při nějakých bouřkách. Opravář přijde za dva dny. Možná, že kdybychom ten internet měli, věděli bychom určité informace, které by nám zachránili zbytečné výlety, viz. níže. Ale co, alespoň jsme se nenudili. 😀
14.208 kroků.
7. DEN (26.5.)
Cefalu
Nejkrásnější město vůbec! Dokonce tak krásné, že za dobu našeho pobytu jsme tam byli dvakrát! Jen jsme si tam tak seděli na lavičce a užívali si výhledů.
Další plány byly:
Petralia Sottana
Petralia Soprana
Obě místa jsme minuli, nešlo vidět na krok, pokračujeme dál, protože žijeme v představách, že za pár km to bude ok. Hádej, jak to dopadlo…
Garaci, prosklená vyhlídka. Bohužel i tam byla taková mlha, že jsme si v tom mlíku neviděli ani nohy, natož nějakou vyhlídku. Pojedeme dál, to se vyčasí… No, nevyčasilo, všechno ostatní bylo úplně k ničemu, protože po celém naší trase byla nesnesitelná mlha.
Dneska to asi nemá cenu, vracíme se tedy zpátky.
I přesto, že jsem viděli kulové, nachozeno 7.284 kroků.
8. DEN (27.5.)
Snad to dneska bude lepší. První zastávka
Scopello
Tady bylo pěkně hnusně, pršelo, lilo, pršelo a furt se to střídalo. Z vrchu to vypadala hezky, a tak jdeme, když už jsme tady a mokří. Přicházíme k areálu a vidíme, že i když téměř padají trakaře, oni vybírají vstupné! Nikde ani noha, ale stejně vybírají prachy, i když ví, že jsou tam místní stánky zavřené a koupat se zcela jistě nebudeme. Tak se na otáčíme a jdeme k autu.
Zkusíme jet dál, bojím se, že to bude to samé, co včera:
Castellammare del Golfo – tady se to zrovna v určitém místě protrhlo, takže jsme měli z vyhlídky hezké fotky.
Erice – krásný hrad v terénu – nešlo nic vidět, opět! Sedíme asi 20 min v autě a čekáme, že ta trhlina k nám dorazí, ta, kterou jsme potkali na cestě. 😀 Samozřejmě nepřišla.
A to prej pojedem do Trapani a na solné místa s větrnými mlýny u Marsaly. Po dalších 30ti km to zklamaní otáčíme a už nemáme na nic ani pomyšlení.
Pak jsme se dozvěděli, že Etna trošku bublala, a proto ta popelavá mlha na ostrově. Pochyceno z místních zpráv. Poté potvrzeno z internetu, který nám opravili způsobem, že fungoval jen u chatky před námi, takže jsme jak banda závisláků každý večer rozesílali známým fotky a videa na schodech cizí chatky. 😀 Italové prostě nic neřeší.
4.457 kroků
9. DEN (28.5.)
Ráno snída a plánování… Tak co dneska? Nikam nejedeme, bude hnusně! Ale zrovna nebylo, takže jedeme na vyhlídkové místo s bludištěm.
Cestou potkáme ještě ukazatel na Pyramid Parallel 38 a vidíme ji na vrcholku. A samozřejmě chceme tam! Cesta nahoru je horor, ale naše fáro to vyjelo.
Pyramida je umístěna přesně na 38. rovnoběžce. Dílo je součástí Fiurmara d’Arte od Antonia Prestiho (jako bludiště, kam ještě pojedeme). Autorem stavby je Mauro Staccioli. Jedná se o dutý titanový čtyřstěn vyrobený z cortenové oceli. (Povětrnostně odolná ocel).
Pak hurá na Labirinto Di Arianna
Je těžké se tady dostat, auto už málem vyplivlo duši! Ale ten výhled stál za to, naštěstí jsme nepotkali žádné další auto, jinak fakt nevím, jak bychom se tam vyhnuli, trasa je spíš pro pěší, nebo pro koně :D. Antonio Presti těmito díly po Sicílií chtěl ukázat, že uměni je v lidském životě nutnost. „Bez krásy a poznání není budoucnost.“ Zkrátka a jednoduše, chtěli tím lidi dotáhnout do míst, kam by normálně nešli.
2.365 kroků
10. DEN (29.5.)
Dneska prosím jen do Cefalu, vybereme si peníze a projdeme ty krásné obchůdky. Každý z nás si odnášel nějaký klenot. Nejsou to ty klasické obchody, se suvenýry, které měli po celém ostravě. Jsou to taková krásná „vetešnictví“, nejspíš špatně použité slovo, ale vyberete tam fakt od čehokoliv cokoliv. A měli tam tu nejlepší zmrzlinu vůbec! A za super cenu. Obchod Gelantico store.
Odpoledne jsme si koupili ingredience na pizzu, a udělali si v naši chatce pozdní oběd, který jsme pak zbodli na pláži. Moře bylo celkem studené, ale vlny, tak ty byly pořádné!
8.002 kroků
11. DEN (30.5.)
Poslední den, zbalíme si saky paky, ať máme všechno a dneska budeme jen odpočívat. Zítřek bude náročný.
12. DEN (31.5.)
Den odjezdu, nakládáme věci do auta, loučíme se s místním Italem, který nám za celou dobu pobytu nezprovoznil wifi a vyrážíme na cestu, skrz celý ostrov zpátky do Catanie na letiště. Odevzdání vozu netrvalo ani pět minut. Nikdo nic vidět nechtěl, prošli si auto, dali nám číslo, kde zaparkovat a až tak uděláte, doneste mi klíč. Všechno, tím to haslo. Jako poslední den jsme si dali Italský dezert Canolli, který vznikl na Sicílii! V překladu Canolla znamená trubička a ty jsou plněné ricottovým krémem. Představa, že jíme něco sladkého ze sýru nás celou dobu nelákala, ale prubli jsme to až na letišti. Jednu jsme si koupili, no a pak mi ji všichni užírali. Těsto chutná jak čokoládový kornout a ricotta uvnitř je vážně sladká, měla jsem pistáciovou verzi a kdybych si ji dala hned první den, pěkně bych za to utrácela. 😀 Pak už jen návrat dom, přes Krakov a odtamtud naším autíčkem domů.
7.607 kroků
Musím ještě podotknout, že jsme si na letišti řekli, že nás Sicílie poměrně zklamala. Všude jsme viděli bordel nebo neudržované prostory. Možná za to může doba příletu, nebyla sezóna, tak se o to moc nestarali, ale spíš bych řekla, že jim je to prostě fuk! Mimochodem viděli jsme několikrát, jak házeli odpad do moře, to mě zaráželo nejvíc, přitom mají na každém rohu popelnice. Nepochopím! 🙁 A tím odpadem myslím i staré pneumatiky, borec zastavil u svodidel, otevřel kufr a začal vyhazovat pneumatiky z útesu. Odpornost!
Fascinovalo nás, že jsme dojeli do míst, kde bychom nečekali, že vůbec někdo žije, jediná cesta tam a jediná zpátky. Dokonce jsme viděli panelák, který stal hranou domu z útesu. A byl obyvatelný! Samozřejmě, že určitá místa nám vyrazila dech a jsem ráda, že jsem je viděla! Jakmile člověk nejede s cestovkou all inclusive, tak uvidí dost zajímavých věcí.
Rada na závěr: „Na každém rohu bude nastražená past v podobě pomerančovníků. Zřejmě Vás svou vůní budou nabádat k utržení, nedělejte to, jedná se o okrasnou odrůda, jejíž chuť je nesmírně kyselá!“ Nicméně tu vůni cítím ještě teď.
Výletu zdar! 
